Lovely Endeavour - kapitola 5.

5. října 2015 v 22:05 | TomlinsonLucie |  Lovely Endeavour

LOUS:
"Zase?," zeptal se mě starostlivě Liam místo pozdravu a překvapeně si prohlídnul mé špatné držení těla. Na mé tváři zůstával stále stejný, docela i unavený úšklebek, během něhož jsem se snažil rozhýbat bolestivě přeležený krk, a já jenom s povzdechem přikývnul. "Tak to je zlý. Tři dny na gauči - k tomu ještě dobrovolně - měl bys s tím začít něco dělat. Ani náznak toho, že by to snad mohlo být lepší?," pokračoval opatrně, protože si nejspíš musel všimnout, že nemám dost dobře náladu na mluvení. Nesnášel jsem se za to, že jsem stále dával přednost gauči před vlastní manželkou, ještě ke všemu takhle krásnou, ale zároveň si říkal, že je to jediná má šance na to, abych nepodlehnul.
"Nevím, co ode mě chceš slyšet. Je to pořád dokola. Ona začne a já se musím bránit. Nevím, co s tím mám dělat," povzdychl jsem si a lokty se zapřel o stůl. Oči se mi klížily. Začínala mi chybět opravdu spousta věcí. Emmou počínaje, až po měkkou postel, na které by se dalo spát. A to teprve byla půlka týdne - středa! "Nejradši bych ji nějak zabavil, ale ona se na tu věc s dítětem strašně upnula a nechce se toho vzdát," odfrkl jsem si otráveně při pohledu na hromadu práce, která mě tu dnes čekala.
"A proč nezkusíš něco vymyslet? Třeba... třeba dnes se do města vrací opět Harry, tak proč bychom si všichni nemohli zajít někam sednout do baru. Prostě ji unav - to přece v tvém podání nebude žádný problém, ne?," zasmál se, když mi sděloval svůj plán. "Všichni pokecáme, ty se konečně trochu uvolníš a Emmu opustí ty její myšlenky," usmíval se a v jeho podání to znělo skoro jako výborný nápad. Ani si nevzpomínám, kdy jsme někde byli všichni pohromadě. Možný by to nemuselo být vůbec špatný!
"Hm... myslíš, že se bude Harrymu chtít?," přemýšlel jsem nahlas a rozložil se první barevnou složku papíru po stole, abych všechny podklady od účetních měl před sebou. Nemusel jsem se ani dívat na Liamovu reakci, i mně hned došlo, že je to kravina. Ještě aby se Harrymu nechtělo, to by bylo vážně dost divný! "Tak já zkusím zavolat Emmě, jestli nebude proti. Protože jestli ta řekne, že nejde, tak to bude nejhorší," objevila se mi na tváři linka, s níž jsem slabě pokýval, a z kapsy u kalhot vytáhnul mobil. 'Dnes bych s tebou moc rád zašel někam na skleničku, jsi pro? Miluju tě, xxLouis' Vyťukal jsem rychle zprávu do klávesnice a ukázal ji Liamovi, který stál za mnou a koukal mi přes rameno. "To je dobrý, ne?," zeptal jsem se na jeho názor a podstrčil mu svůj mobil blíž.
"Velmi citlivé," uchechtl se slabě a trochu vrtěl hlavou. "Už chápu, co jsi myslel tím, že nerad píšeš zprávy, protože nikdy nevíš, jak začít... Tohle je jasný příklad," ukázal na to, ale když se mé obočí nechápavě zkroutilo, zvážněl. "Ne, to je dobrý. Pošli to. Stručné, výstižné - přesně to právě teď potřebuješ," přitakal a za mě stisknul tlačítko odeslat, "a teď už musíš jenom čekat. Já zatím zavolám Harrymu a pár kámošům."
.....................................................................
"Emma souhlasila," řekl jsem mu s úsměvem, když jsem odcházel z práce a pobíral si své věci. "Přijde za námi do Barricy hned po práci, prý se trochu zdrží," pokračoval jsem s dalšími dobrými novinami a ve výborné náladě z toho, že se potkáme taky jinde, než doma - na neutrální půdě. Radostí jsem si málem začal mnout ruce, měl jsem skoro pocit, jako kdybych si s ní dával rande. I když na naše první schůzky jsme vždycky chodili jinam, ale to už je pomalu historie!
"To je fajn, to je fajn," pokýval hlavou s upřímným úsměvem a následoval mě z firmy ven do pomalu šeřícího se, pozdního odpoledne. "Harry tam na nás naopak počká, takže si stihneš dát panáka klidně ještě na posilněnou," začal se chechtat, jako to dělal skoro celé dopoledne a vrhl po mně laškovný pohled.
"Jestli budu chtít dostat do nálady Emmu, tak radši zůstanu střízlivý, protože to si nenechám ujít," zavrtěl jsem hlavou, "navíc někdo bude muset zůstat při smyslech, aby toho druhého dostal domu." Rozhodli jsme se nakonec, že k nedalekému clubu dojdeme nakonec pěšky, neboť přímo před ním docházelo často ke krádežím nebo ničení, a to ani jeden z nás nehodlal riskovat. Liam celou dobu nahlas přemýšlel o tom, jak Emmu nasměrovat trochu jiným směrem a při všech těch jeho nápadech se celá cesta ještě více zkrátila, takže v tmavé, ale dobře zařízeném clubu, jsme byli dřív, než jsme oba čekali.
"Harryho jsem samozřejmě už o tvém problému informoval," zašeptal mi rychle do ucha, když šel přede mnou ke stolu schovaném za diskrétní příčko ozdobenou mahagonovým dřevem, u něhož seděl i náš známý. Vykulil jsem na něho překvapeně oči a chtěl něco namítnout, ale už jsem nenašel dostatečné množství času.
"Louisi, Liame," oslovil nás radostně a oba nás okamžitě objal kolem ramen. "Už jsem vám objednal, aby řeč nestála," poukázal na tři drinky položené na tmavě dřevěném stole a prohrábl si vlasy. "Jak se máš Louisi?," zeptal se mě zvědavě, zatímco jsem si přehodil sako přes opěradlo jedné ze židlí a posadil se na ní.
"A jak se mám já, to tě nezajímá?," zeptal se trochu dotčeně Liam přímo ve chvíli, kdy jsem se chystal odpovědět, a následně mou odpověď oddálil ještě hlasitý smích nás tří. Jako na vysoké! Místo učení zavření v clubu, drinky na stole,... už tu jenom chybí polonahé slečny a zakouřené místnosti a celá vzpomínka bude rázem kompletní.
"S tebou jsem mluvil skoro půl hodiny a teď už si dokážu představit úplně všechno, co jsi dělal celých šest měsíců," usmál se na něho a zvednul svůj drink ze stolu. "Tak na to, aby se dnešní večer podařil podle našich představ," pronesl rozesmátě přípitek a nastavil svou skleničku těm našim. Kéž by, Harry, i já v to budu doufat celou dobu.
"Na nás," přitakal jsem a až do dna vypil skleničku s hořkou tekutinou. A myšlenky typu, že pít nebudu vůbec, se okamžitě vypařily! Zabral jsem se do poslouchání Harryho vyprávění z jeho cesty po Americe, do spoust jeho nebezpečných zážitků a vůbec do rozhovoru, který jsme u stolu vedly, až jsem začal ztrácet rychle pojem o čase. "... No, to si piš, že udělám všechno proto, aby -," začal jsem se smát a rychle se zastavil, když se mě známá paže dotkla na rameni.
"Ahoj miláčku," pozdravila mě něžným tónem v hlasu Emma a vtiskla mi polibek na tvář. Jen tak tak se mi podařilo zastavit svůj monolog, kterým se mi docela dobře dařilo zabavovat kluky, a pro jistotu se kousnul do jazyku, aby mě nenapadlo myšlenku dokončit. Za mnou totiž stále nejenom Emma, ale ještě ke všemu její kolegyně z práce, Sophia, a já neměl odvahu čelit slovnímu souboji před kluky, kteří by mě proti této ženské přesile nechali bojovat bez pomocné koalice. "Ahoj, Harry," objevila se překvapeně v jeho náručích a on ji bez váhání věnoval polibek na její růžové líčko. "Přivedla jsem sebou Sophii, snad vám to nebude moc vadit," usmála se a následně si přisedla blíž k mému tělu a svou pravou paži provlíkla mou rukou, aby mi byla blíž, z čehož jsem se musel pro sebe usmát.
"Sophia, jo?," ujistil se Harry s decentním úsměvem na své tváři a natáhl se pro její ruku, aby ji galantně políbil na její hřbet. "Nechceš si se mnou jít na bar dát nějaký drink?," naklonil k ní hlavu blíž a lákal ji dál od našeho stolu, aniž by pořádně čekal na její souhlas. Nadechl jsem se, abych se Liama na něco zeptal a tím ho zatáhnul do konverzace, ale ten bez jediného slova též vstal a odešel jejich směrem. Čímž jsme u stolu zůstali sedět sami. Vážně mockrát děkuju!
"Jaký jsi měla den?," zeptal jsem se ze zvyku a podal ji její objednaný nápoj, jehož jméno se mi nepodařilo pochytit. Políbil jsem její měkké rty a snažil se nemyslet na to, že ačkoliv teď vypadá všechno v pohodě, ve skutečnosti tomu tak nejspíš nebude.
.....................................................................
"Byl jsem pryč maximálně pět minut, tak mi rychle koukej vysvětlit, co jsi s ní udělal?," obořil jsem se překvapeně na Harryho, vedle kterého na barové židličce seděla Emma a jen tak, tak se na ni držela. Opatrně jsem ji podepřel, aby z ní ještě při svém nepozorném pohybování nespadnula a rychle přejel pohledem po vyprázdněných skleničkách od všech možných drinků, co tu stále stály na baru. "Říkal jsem, že si s ní máš chvilku povídat, ne ji opít!," zůstal jsem na ni překvapeně koukat, neboť v takovém stavu se mi ji podařilo vidět jenom jednou, když nepočítám tento okamžik.
"Já nic, pila sama... a dost rychle," bránil se dotčeně s rukama zvednutýma vzhůru, že se vzdává, a do sebe kopnul dalšího panáka. "Jak je možný, že si Sophii nakonec odvedl Liam? Prý se šli někam projít," naznačil při posledním slově ve vzduchu uvozovky a mrzutě si objednal další drink, který měl v úmyslu vypít na ex.
"Miláčku...," podíval se na mě s opileckým úsměvem pár světlých, momentálně trochu přivřených očí a její ruka se objevila za mým krkem, aby se ke mně snadněji přitáhla. "Miluju tě...," usmívala se dál a přitáhla si mou tvář do polibku, v němž kromě jejích příjemných, něžných rtů hrála velkou roli i pachuť alkoholových nápojů.
"Jo, ehm, já tě taky miluju," odtáhl jsem se od ní, abych se pořádně nadechl a nezapomněl Harryho obdarovat naštvaným pohledem. Za tohle ti jednou opravdu moc poděkuju! "Půjdeme domů, lásko, dobře?," pošeptal jsem ji něžně do ucha, objal ji pevně kolem jejího pasu a její váhu těla si vzal pod vlastní iniciaci, aby se ji cestou k autu něco nespadlo. Začínal mě lehce děsit její nezastavitelný smích, křivá chůze a její náhlá chuť jít tancovat. "Zavolej ráno, jak ti je," zaúkoloval jsem ještě Harryho před odchodem do studeného vzduchu velkoměsta, pod jehož tíhou se křehké Emmino tělo přitulilo blíž k tomu mému.
"Zlato...," šeptla mi do krku s úsměvem a něžně mě na stejné místo políbila, "já bych šla tancovat." Rukama začala pomalu rozhazovat do stran, čímž její pohyby působily ještě nemotornějším dojmem, a svými boky se pomalu rozpohybovala.
"To asi nepůjde, broučku, zítra budeš muset opět vstávat brzo do práce a už takhle to s tebou vypadá na pořádnou kocovinu - v tom nejlepším případě," mrmlal jsem si pod nosem při vzpomínce nad její kocovinu po bujaré oslavě dvacátých narozenin, po nichž nebyla dobrý týden schopná normálně fungovat. Prakticky všechnu konzumaci alkoholu nesla dost špatně - to byl důvod, proč jsme ani jeden moc nepili. "Odvezu tě domu, dáš studenou sprchu, vezmu tě rychle do postele a ráno ti udělám silnou kávu, abys to všechno dobře zvládla, a pak si teprve promluvíme, ano?," vysvětloval jsem ji svůj plán během cesty domů, při které ji hlava padala pomalu k hrudi. Jediným štěstím se stal fakt, že nebydlíme tak daleko odtud, takže na cestě před naším bytem auto stálo už po deseti minutách.
"Ty jsi stejně tak hodnej, že se o mě tak pěkně staráš," mumlala zmateně a, pod tlakem různých faktorů únavy, stresu a nevhodných nápojů, na mém rameni skoro úplně usnula. "Jsme spolu tak dlouho, že bychom se už mohli i vzít, ne?," pokračovala v rozespalém mručení a nutila mě smát se jejím monologům. Když jsi grogy, tak je s tebou i sranda! Samozřejmě, že to nebyla poslední poznámka, která se přes její rty dostala, ale rozhodně byla ta nejvtipnější. Paradoxně jsem neměl v plánu ji něco takového vysvětlovat, nebo objasňovat, jak to vlastně doopravdy mezi námi je, když jsem ji ze všech sil nastrkal do sprchového koutu a přidržoval ji za paži, když v něm stála. "Drž mě pevně celou noc," pronesla ještě z posledních zbytků svých sil polohlasně a ručník, jenž jsem ji přistrčil k tělu, si kolem sebe nepozorně uvázala, aby se osušila. "A nikdy mě neopouštěj...," ozvalo se k mému překvapení ještě naposledy do ticha, v němž se mi podařilo ji bezpečně dopravit do měkké postele a zachumlat do saténové přikrývky, než jsem si lehnul vedle ní a - ve snaze splnit její přání - ji láskyplně objal ve své náruči...



Tak jsem se vrátila (i když musím přiznat, že ne příliš dobrovolně :'D). Slibovaný článek z Londýna samozřejmě začínám chystat, takže se na něj můžete do konce týdne těšit! :) Jinak Vám moc děkuju za pochopení mé neaktivity, ale teď se to chystám napravit... :) snad se mi to povede co nejdříve! :)
With love,
Tomlinson Lucie :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs.Tomlinson Mrs.Tomlinson | Web | 6. října 2015 v 10:12 | Reagovat

mno čo ti poviem.. ty vieš že tvoje príbehy milujem :D
inak ako bolo v Londýne?

2 Mrs.Tomlinson Mrs.Tomlinson | Web | 8. října 2015 v 20:04 | Reagovat

to s tebou musím súhlasiť.. tá fotka je úžasná a už ju mám aj nastavenú ako tapetu v mobile :D

3 Lexi Lexi | E-mail | Web | 9. října 2015 v 16:59 | Reagovat

Tak to s tebou souhlasím, ta písnička drag me down je suprová nemá chybu. Kluci to umí rozjet a především báječně zazpívat což je jedině plus pro ně...Jinak jak bylo v Londýně?

4 Kimmi♡ Kimmi♡ | Web | 9. října 2015 v 19:22 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsi zpět!! :) Jak jsi se měla? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama