Lovely Endeavour - kapitola 4.

1. října 2015 v 20:00 | TomlinsonLucie |  Lovely Endeavour


LOUIS:
Hodiny před malou chvilkou odbily šestou hodinu odpolední a za mnou se právě zavřely dveře. V hlavě jsem měl zmatek z toho všeho, co se kolem děje. V práci jeden problém za druhým, člověk aby si všechno dělal sám, protože jedině tehdy může mít jistotu, že všechno bude v pořádku. Ještě štěstí, že aspoň s Emmou se mi to podařilo aspoň trochu vylepšit. Ráno to všechno ještě nevypadalo moc dobře, ale tím, jak se zastavila u mě v práci, tím se mi docela ulevilo. Možná se na to prostě podívala z mého úhlu pohledu. Konečně.
Přes opěradlo v kuchyni jsem přehodil své šedivé sako a klíčky nechal volně dopadnout na stůl. Už jsem měl namířeno směrem do ložnice, když se mi v kapse u kalhot pohnula zvláštním způsobem zmačkaná kulička papíru, která mě v dalším pohybu zastavila. Moc dobře jsem si nevzpomínal, že bych něco mačkal a cpal to do kalhot, ale donutilo mě to vytáhnout a rozbalit. No nic... účtenka. Oči mi šly rázem v sloup, při tom zjištění, a kousek potištěného papíru se opět v mé ruce, zmačkaný v kuličce, zdánlivě podobné té, jenž mě ze začátku tak fascinovala.
Otevřel jsem proto skříňku, v níž mimo jiné stály i čistící prostředky, a povytáhl odtud odpadkový koš, abych se do něho lépe trefil, když mi pohled ukradla podlouhlá krabička z níž se sypala plata plná tabletek. Nechápavě jsem se rozhlédl kolem sebe a víc se pohledem zaměřil na světle modrý, tenký karton, který tvořil menší kvádr. Ne, prosím, že tohle neudělala... Hlasitě jsem si povzdychnul a vyndal jedno z plat, které na rozdíl od těch ostatních už několik tabletek nevlastnilo. No, samozřejmě, že tam dnešní - pondělní - tabletka je, co jsi taky čekal, že? Už jsem chtěl vrátit koš na jeho původní místo, když mě ještě zaujaly kousky barevné hmoty nepravidelně rozházené hned navrchu. Tak to je opravdu v... Netrvalo mi příliš dlouho poznat, že barevné kousky jsou ve skutečnosti ve dvě půlky rozstřihané kondomy. Nyní jsem si už nebyl jistý ani tím, jestli vůbec do ložnice pokračovat chci a tam mám v plánu začít hádku. Já se přece nechci hádat, tak proč mi dělá tohle? Vzal jsem si důkazy, které zjevně k naší hádce budu potřebovat a vydal se směrem k ložnici pro vysvětlení, které jsem tolik potřeboval.
Potichu jsem otevřel dveře od ní - přece jenom mohla spát - a nakouknul dovnitř. Ležela tam na posteli, ale nespala. Její pohled směřoval pouze ke mně a na její tváři bylo dost dobře vidět, že se pohledem na mou překvapenou tvář dost dobře baví. Mé oči se okamžitě rozběhly po jejím krásném těle, zvýrazněném jen několika mály kousky jemné krajky, když její spodní ret skously dvě řady perfektních zubů. Dobře si uvědomovala, co se mnou dělá už jenom pohled na její ladné křivky v normálních šatech, ale co mám, sakra, dělat teď, když tu leží jenom ve spodním prádle? Má fantazie se okamžitě rozběhla všemi možnými směry, když jsem na ni pohlédl znovu, neboť v bílé vypadala vždycky nevinně - i když měla na sobě jenom to, co právě teď, a středobodem mých snů se stávala čím dál více jenom ona. Její tenké prsty si pohrávaly s křišťálovými kuličkami, co ji lehce spadaly do hluboce střiženého výstřihu, a přitom se na mě slabě usmívala.
"Ahoj, lásko," usmála se spokojeně s pohledem upřeným na mou překvapenou tvář, když mě v puse se začala dělat sucho. Jestli v této chvíli opravdu dojde k hádce, tak ona má bezesporu výhodnější postavení. Proč mi to jako děláš tak těžký? "Nemohla jsem se dočkat, až přijdeš domu," zkousla si opět svůj spodní ret a klekla si na posteli, k níž jsem jen s velkou dávkou opatrnosti došel. Srdce mi přitom vynechalo několik úderů. Proč to dělá, když ví, co to se mnou dělá?
"Ahoj...," pozdravil jsem stěží a pozoroval, jak se mučivě pomalu přiblížila ke mně a s úsměvem si mou tvář zespodu prohlídla. Její ruce se prakticky okamžitě objevily za mým krkem, aby se vytáhla do úrovně mé výšky, a následně mě pohladila po tváři. "Ehm... miláčku, já...," snažil jsem se ze sebe dostat souvislejší větu, ale její plynulý pohyb u mé pánve mě zastavil. Z hrdla se mi vydralo slabé zavzdychání, jenž jsem nikterak nedokázal ovlivnit, a každým mým nervovým zakončením projel elektrický proud. "Nehraj si se mnou," vyšlo přes mé zaťaté rty, které se snažily zabránit dalšímu neplánovanému vzdychání, když mi Emma rukama pomalu přejela ke košili s dvěma rozepnutými knoflíčky.
"Já si s tebou přece nehraju, ty můj blázne," zasmála se tiše a nechávala mě, kompletně paralyzovaného, stát před naší postelí. Nedokázal jsem pochopit, kde se v ní všechny ty myšlenky o našem společném dítěti vzaly, ale byl jsem si jistý, že tohle všechno dělá určitě jenom kvůli tomu. "Copak se manželka nemůže jen tak upravit, aby potěšila svého manžela, který přišel unavený z práce?," natáhla se svou tváří pro polibek na uvítanou a její krásné oči, jenž mě nikdy nepřestávaly fascinovat, se zavřely. Stál jsem tedy před dost závažným rozhodnutím. Buď to teď podlehnu, věnuji ji polibek, který samozřejmě už nepůjde zastavit, nebo právě teď začnu hádku, do níž se prostě nechci pouštět.
"Miláčku, proč sis vyhodila ty prášky?," zeptal jsem se nakonec po dlouhé době váhání a čekal na její reakci. Věděl jsem, že okamžitě pochopila, co myslím, protože váhavě své oči opět otevřela a podívala se do mé tváře. Čekal jsem na nějaké vysvětlení, protože si přece musela uvědomovat, jak já se k celé situaci stavím. Mně se ten nápad jednoduše nelíbí. Nedovedu si představit, že bychom měli dítě, prostě mi to nejde. Na to mi Emma přijde ještě dost mladá.
"No přece proto, že už je nebudeme potřebovat. Já tě chci totiž se vším všudy," přitáhla si mou tvář k té své a místo svého spodního rtu procítěně kousla do toho mého. Nevinně se po celou dobu dívala do mých očí a svým tělem se mi opatrně sunula po hrudi a břichu. Mohla mít na sobě cokoliv a kdykoliv se na mě podívala přes své dlouhé řasy, nedokázal jsem odolat. A přesně na toto dost dobře spoléhala.
"Říkal jsem ti, že dítě ještě nechci," šeptl jsem pod jejíma lačnýma rukama, když mi rozepínala sněhově bílou košili a přitom si pro sebe slabě kroutila hlavou. Nevěříš mi? Říkám ti pravdu! Na její zarputilosti v podobě rychlého rozepínání knoflíčků mi bylo jasné, že tohle s ní nepohnulo ani o píď. Její rty se zlehka dotýkaly mé kůže na krku, čímž mi dopřávala neuvěřitelnou slast, ale já zrovna nebyl v tom správném rozpoložení, abych si to dokázal užít. Před očima jsem viděl jenom ten následek, ke kterému by naše neopatrné chování jednoznačně směřovalo, a to prostě v této situaci bylo o něco silnější. I když jenom o velmi málo a rozdíl mezi těmito hodnotami se rychle zmenšoval. "Já se s tebou nebudu milovat bez ochrany," odtáhl jsem se o malý kousek od jejího rozpáleného, žhavého těla a sledoval slabý stín, který se mihnul přes její tvář.
"Miláčku, ale ty přece víš, že to miminko nebudeme mít okamžitě. To bude ještě chvíli trvat," přitáhla se odhodlaně oběma rukama zpátky k mému krku a se slabým úsměvem mi zašeptala do ucha, "ale do té doby to můžeme zkoušet a zkoušet a zkoušet..." S lehce frustrovaným výrazem se mi podívala do očí a něžně pohladila. "Proč ti prostě nestačí to, že miluju a chci jenom tebe?," zeptala se smutně, "copak ty nechceš mít spokojenou manželku? A dokážeš si vůbec představit, jak šťastná bych byla, kdybych byla těhotná?"
"To přece nejde jen tak, že si dnes usmyslíš těhotenství a budeš čekat, že se do toho hned poženu. Víš vůbec, jak moc tě miluju?," věnoval jsem ji krátký polibek na spodní ret a soucitně se na ni podíval, "a opravdu bych udělal všechno, abys byla šťastná, ale... musím být přitom nešťastný já?" Vybíral jsem slova s velkou rozvahou, aby se ji to nějak nedotklo a musel v duchu pokroutit očima nad slovem nešťastný ve spojení s mou osobou. Třeba by to tak hrozné nebylo, ale... proč tak spěchat?
"Pořád doufám, že tě přiměju k tomu, rozmyslet si to pořádně a přemluvit tě," zašeptala své přání a pustila se mého krku, aby se posadila na své - do teď klečící - nohy. "Prostě sním o tom, že řekneš, že bys to se mnou chtěl mít moc rád a tak...," zlomil se ji hlas, zatímco její prsty si pohrály s jejím snubním prstýnkem na levém prsteníčku.
"Já neříkám, že to s tebou nechci mít nikdy, ale... proč teď? Neříkáš to pořád ty, že je toho na tebe občas trochu moc? Dovedeš si představit, že bychom do toho všeho ještě vychovávali dítě?," zeptal jsem se opatrně a posadil se vedle ní. "Já vím, že ti to moc neulehčuju, ale... zkus se na to podívat z mého úhlu pohledu," pokusil jsem se ještě dodat, když se na mě podívala vyčítavým pohledem.
"Pokud si to neuvědomuješ, tak ty těhotnej nebudeš!," podívala se na mě zoufale a já jenom uznale přikývnul. Z postřehu máš za jedna. "Tak proč prostě...," natáhla se znovu ke mně a povalila mě pod sebe na postel.
.......................................................................................
"Páni, ty teda vypadáš," zamumlal místo pozdravu Liam, kterého jsem míjel cestou k sobě do kanceláře, a zvědavě mě následoval. Celou cestu od auta jsem se ze všech sil pokoušel rozmasírovat bolavý krk, který mi způsobila nepřirozená, spací poloha na gauči, jenž jsem musel absolvovat - ačkoliv na jednu stranu dobrovolně - už podruhé za sebou. "Co se stalo, vypadáš nějak unaveně?," hádal a posadil se na židli naproti té mé, za psacím stolem.
"Nevím, co se mnou je. Strávil jsem noc na gauči a není to to, co se mnou bývalo v osmnácti," zakroutil jsem opatrně hlavou ze strany na stranu a sako si přehodil přes opěradlo židle ještě předtím, než jsem si do ní sednul.
"Nepovídej! Co jsi provedl tak hrozného, že tě tam ženuška poslala?," zasmál se od srdce a přitom si nedočkavě podupával nohou. Vždycky nervózně poslouchal všechny mé historky týkající se manželských strastí a starostí, protože se při nich bavil vždycky stejně.
"Ne, ne... Emma mě na něj neposlala," nesouhlasil jsem s ním, protože tak to opravdu bylo. "Včera večer jsem měl dvě možnosti. Nechat se svést svou krásnou manželkou, nebo se prostě stáhnout a jít spát vedle. A - ano - chápeš to správně, já si vybral možnost číslo dvě," postěžoval jsem si, neboť nyní mi to jako dobrý nápad vůbec nepřišlo.
"To si děláš srandu," začal se nezastavitelně smát, div z té židle nespadnul a přitom si poklepával na čelo. "To mi tady chceš tvrdit, že i muži mají své dny, nebo co?," pokračoval v hlasitém smíchu, až mu jeho oči začínaly skoro slzet. Samozřejmě, bav se. Bav se na účet kamaráda, který je teď naprosto v háji, protože se nedokáže rozhodnout! "Já myslel, že zrovna ty můžeš vždy," kroutil nade mnou záporně hlavou a stále se nepřestával blbě usmívat.
"Ale jo, já bych mohl. Sakra, Liame, na co to zase nemyslíš? Tady přece nejde o mně. Teď jde o to, že Emma chce dítě a prostě si to není schopná nikým vymluvit. Přestala brát prášky a je odhodlaná to dokončit," odfrkl jsem si zoufale a znovu ze své židle vstal.
"Ještě pořád existuje ochrana na jedno použití, ne?," připomněl mi ještě jednu možnost a ani mé zavrcení hlavou ho nepřinutilo přestat ve vysvětlování, co přesně myslel a jak to funguje.
"To bychom nesměli mít doma nůžky," zaskřípal jsem zuby a sledoval nástěnku plnou lístečků o tom, kdy mě čeká jaká schůzka a stáž do zahraničí. Od toho tu byly asistentky, já bych se s něčím takovým nikdy nedělal.
"Tak to jsi měl ještě docela štěstí, že ti neustřihla i něco jiného," začal se znovu smát a já si znovu povzdechnul. A mně může někdo tvrdit, že se chovám jako dítě! "Ne, ne, ne... promiň, Louisi, já to tak nemyslel, vážně," omlouval se okamžitě a dával si dobrý pozor na to, aby se nezačnul smát znovu. "Ale stejně si myslím, že jsi to měl aspoň zkusit, vždyť... prosím tě, jednou bez toho, vždyť by se nic nestalo, ne?," vytvořil se na jeho tváři křečovitý úsměv, neboť jen velmi těžce ovládal smích.
"Ale prosím tě, tomu přece ani ty sám nevěříš," hodil jsem po něm škaredým pohledem a přetočil očima. "Chápeš, že mi dva jsme si včera vyměnili role? To já bych měl na ni tolik naléhat a ona naopak říkat to, jak dnes ne, že ji bolí hlava,...," vrtěl jsem nad sebou rozlámaným krkem a díval se na město pod sebou.

"Koukám, že sis včera musel projít pekle," přikývl s kamennou tváří a soucitně mě objal kolem ramen. "Jednoduše sis dokázal ubránit tu svou mladistvou nevinnost, jak že se tomu říká...?," zamyslel se jen tak na oko a opět se začal lámat v pase...

Další článek během mé nepřítomnosti... ještě jeden čekejte! :)
With love,
TomlinsonLucie :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | E-mail | Web | 2. října 2015 v 14:42 | Reagovat

Zatím dobrý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama