Lovely Endeavour - kapitola 1.

8. září 2015 v 18:17 | TomlinsonLucie |  Lovely Endeavour





"Ehm... cože?," zpomalily se okamžitě jeho rty na mé kůži, ale stále mi věnovaly několik polibků, po nichž jsem tolik prahla. Přišlo mi to strašně romantické a tak vášnivé zároveň. Pokaždé, když to dělal, neboť jsem se okamžitě začala cítit plně spokojeně. Rukama jsem mu zabloudila do jeho hustých a neuspořádaně rozcuchaných vlasů a tím si přitáhla jeho měkké, pravidelné rty na ty své. "Ne, miláčku, co si to říkala?," vysoukal ze sebe těžce mezi polibky a pokusil se ode mě o maličko odtáhnout, což jsem mu nechtěla dovolit zase já.
"Nic, nic," odbyla jsem ho prostě a ruce položila na obě jeho tváře, které pokrývalo několika denní strniště, co mě nutilo lehce se usmívat. Pravá noha se mi odmotala z jeho těla a pomohla mi přetočit jeho - podstatně silnější - tělo pod sebe. "Prostě se uvolni a užívej si náš večer," zašeptala jsem mu do ucha, jakmile jsem svou pánví přisedla jeho klín a provokativně se zavrtěla.
"Ale... ne, miláčku, co jsi to říkala o dítěti?," nehodlal se vzdát a svým tělem se přetočil zase nad to moje. To by nebylo neobvyklé. Louis měl obvykle potřebu přebrat iniciaci do vlastních rukou a mě pouze rozmazloval, ale to, že se jeho rty opět nedotkly těch mých nebo alespoň jiné části mého těla, to mě překvapilo nejvíce.
"No, říkala jsem, že mi máš udělat dítě, ne?," usmála jsem se slabě a chtěla se natáhnout zpátky k jeho tváři, kterou ke mně byl stále dost blízko. Opět se pokusil ode mě trochu odtáhnout, jenomže já ho nechápavě pozorovala. "Co je, Louisi, co se tak tváříš?," šťouchla jsem ho něžně, zadržujíc smích, do tváře a znovu se pokusila dostat do jeho těsné blízkosti.
"Jaké dítě? O jakém dítěti tu pořád dokola mluvíš?," zamračil se na mě, ale věnoval mi aspoň pohlazení po tváři, až mi tělem projelo příjemné zamrazení. Otočila jsem se na bok stejně, jako ležel on sám, aby na mě lépe viděl, a doufala, že tentokrát mi už konečně dovolí vrátit se zpátky do bezpodmínečné blízkosti příjemného tepla jeho těla.
"No... nejlépe snad o tom našem, ne?," zasmála jsem se a svou dlaní mu toužebně přejela po jeho vypracovaném břiše. Jemná látka jeho sněhově bílé košile před mými dlaněmi automaticky uhýbala a víc mi stínovala krásu jeho těla. Rty se mi automaticky zformulovaly do polibku, který jsem mu chtěla věnovat na jeho rty, ovšem i v této chvíli se mi znovu uhnul.
"Tak počkej, počkej...," odtáhl se ode mě a svou dlaň mi položil na rty. Musela jsem se tomu všemu usmát a vydržet jenom nedočkavě čekat na to, co se bude dít dál. "Ty - ty chceš být těhotná?," dostal ze sebe s velkou dávkou snažení, neboť hlas ho na chvíli odmítnul poslechnout. V jeho šedomodrých očí se odráželo něco zvláštního, přesně to, co nechápal ani on a dokonce ani já.
"Copak ty se mnou nechceš mít miminko?," pohrávala jsem si prsty s jeho stříbrným řetízkem visícím na jeho krku a zasypávala jeho vypracovanou hruď drobnými polibky. Nevypadal sice, že by se chtěl vracet k tomu, co chtěl ještě před chvílí, ale ten pocit jsem měla už tolikrát, a jak to nakonec dopadlo?
"To jsou mi ale nápady, mluvit o něčem takovém zrovna teď...," zamumlal nepříliš nadšeně a vtiskl mi jeden procítěný polibek na čelo. Slabě vrtěl hlavou ze strany na stranu a něco nesrozumitelného si mumlal, zatímco si mě namáčknul na svou hruď, abych se dost dobře nemohla ani hýbat.
"Ale já to myslím naprosto vážně," usmála jsem se do horké kůže, od níž se odráželo světlo přicházející z ulice, a jeho dlaně si přitiskla na své boky, abych ho lépe cítila u sebe. Ze všech sil jsem se snažila natáhnout svými rty až k těm jeho a rozpoutat další vášnivou výměnu polibků, ale on mi pořád odhodlaně vzdoroval.
"Ještě nikdy jsme o něčem takovém nemluvili, tak...," odmlčel se váhavě a s konečnou platností se ode mě odtáhnul a posadil se až na samotný kraj. "Tak proč to najednou vytahuješ?," zeptal se mě skoro frustrovaně a lokty se zapřel o svá stehna. Překvapeně jsem ještě několik okamžiků zůstala ležet za ním, než se ve mně něco pohnulo a já se natáhla k jeho napjatým zádům. Něžně jsem ho pohladila po kříži, hladila ho po celé délce zad a vtiskla mu jeden opatrný polibek na jeho levou lopatku.
"Já myslela, že bys po tolika letech - co jsme spolu - chtěl to samý," opřelo se celé mé polonahé tělo o to jeho a rty si během svých slov našly opatrnou cestu k jeho uchu, které něžně začaly líbat. Každá má buňka, co se jenom trošku dotýkala jeho zad, cítila, jak se mu pocit, jímž se jeho tělo zaplavovalo s každým mým dotykem, líbí. "Neříkej mi, že když sis mě bral, tak si nad něčím takovým nepřemýšlel," zašeptala jsem mu přímo do ucha, na němž se odrážel můj teplý a stále dost vzrušený dech, a nepřestávala ho hladit v jeho hustých, hnědých vlasech.
"Řekněme, že bych si o něčem takovém radši nejdřív promluvil a naplánoval to trochu," zamručel potichu a svou hlavu opatrně naklonil ke svému pravému rameni, aby se mi jeho krk více zpřístupnil. Teď ti udělám stejný cucflek, co jsi udělal ty mě! Pousmála jsem se rozhodně a svými rty objala kousek jeho nasáté kůže.
"Takže ty se mnou nechceš mít děti?," zeptala jsem ze zvědavosti a stále se snažila nemyslet na to, že to myslí vážně. Obmotala jsem se svýma rukama kolem jeho krku a políbila ho na spánek, což měl po dlouhé pracovní době obzvlášť v lásce.
"Ne, já nechci mít dítě zatím vůbec," rozpojil rozhodně mé ruce omotané kolem něho a až překvapivě rázně, až se mé tělo překvapeně sesunulo na bok a zůstalo se dívat na něho. "Ty to nechápeš, já prostě... já prostě žádné dítě nechci. Ty chodíš do práce, já chodím do práce - a ty víš, kolik toho tam v posledních měsících je. A do toho všeho chceš mít ještě dítě? Miláčku, zamysli se nad tím vším," zaprosil a nervózně si prohrábl vlasy svými prsty. Z jeho ramene mu při každém jeho nervózním kroku lehce sklouzávala bílá košile, až se naštval a shodil ji ze sebe úplně. Bílý kousek látky proletěl vzduchem a dopadl kousek od ostatních kousků oblečení. Jeho chůze mi přišla zvláštní. Nečekala jsem, že by na něco takového mohl reagovat až takhle přehnaně.
"Cože? Proč...?," nechápala jsem a cítila, jak se mi do očí hrnou slzy. Napadlo mě, že z toho třeba nebude skákat dva metry do vzduchu, ale že zareaguje oproti takové změně, až takhle rezervovaně, to mě opravdu překvapilo. "Vysvětli mi to, proč mi nechceš udělat dítě? Vždyť to nic nezmění. Jenom nás to ještě více sblíží," zaškemrala jsem, když mi velké slzy tekly už i po tváři, při příšerně rozmazaném pohledu na Louise, který nervózně přešlapoval na stejném místě.
"Emmo, nechme to na ráno," oslovil mě jménem, z čehož mi bylo jasné, že v této diskuze teď rozhodně nehodlá pokračovat. Poslední dobou se mi nestávalo moc často, že by mi řekl mým křestním jménem, na to jsme spolu byli už příliš dlouho... A možná to byl právě důvod, proč mě to tak zaskočilo. Podíval se zmateně na celou situaci, před kterou jsem ho svým přáním postavila, a nakonec slabě zavrtěl hlavou. "Já se dneska vyspím vedle," informoval mě a dobrovolně si šel lehnout na gauč, na němž nespal ani tehdy, když se s partou opil a domu se vrátil až krátce před svítáním. Taky si to ovšem od té doby dobře pamatoval a za každých podmínek domů chodil skoro střízlivý...
............................................................
Ráno jsem se vzbudila se strašně zvláštním pocitem. Na jedné straně mi přišlo, že je všechno relativně v pohodě, protože my dva se vlastně nepohádali, nebo na sebe nekřičeli, jak moc se nesnáším - protože to bychom lhali. Na straně opačné, to bylo po dlouhé době opět komplikované ráno v tom, že jsem si dost dobře nedokázala představit, co od něj můžu čekat. Mohla jsem se jenom domnívat, v jaké náladě asi Louis bude, ovšem opravdu velmi doufala v to, že v dobrý. To já byla naštvaná. Nenechal mě ani pořádně mluvit, pořád měl potřebu mi do toho skákat. Musel mě přerušovat kvůli tomu a onu a vůbec mu to nepřišlo divný. Proč nechce to stejné, co já? Nebylo právě mé pozdější těhotenství důvodem pro to, abychom se vzali? Sakra, je ještě starší, než já, tak by snad i on mohl být na něco takové připravený, ne?
S ponurými myšlenkami jsem vstávala a plouživou chůzí zavítala do koupelny, která z levé strany přímo přiléhala k naší ložnici. Mé ospalé oči se střetly s těmi v zrcadle a já jen s hrůzou zkonstatovala, že mé vlasy si opět dělají to, co chtějí. Po celou dobu toho, jak jsem se snažila čistit zuby a nepředstavovat si všechny povinnosti v práci, jsem si druhou rukou pročesávala rozvlátý, blonďatý chomáč vlasů, který se rozhodl žít svým životem bez mého souhlasu.
"Fuj," vyprskla jsem do umyvadla zbytek pasty, když se mi nedopatřením podařilo část té nechutně mentolové příchutě spolknout, a s úšklebkem obalená pouze v županu se vydala přímo do kuchyně udělat si po ránu alespoň kávu. Postavila jsem potichu vodu a pohledem stále utíkala k spícímu Louisovi, rozvalenému na pohovce. Musela jsem se chtě nechtě slabě pousmát a v duchu ho i politovat. Ne, že by náš gauč nebyl pohodlný, ale spát na něm by se mi zrovna dvakrát nechtělo. Kousla jsem se slabě do spodního rtu při pohledu na jeho spící tvář a v duchu se hádala sama se sebou, jestli za ním mám nebo nemám jít blíž. Stejně bude muset za chvíli vstávat do práce. Takhle bychom si alespoň mohli popovídat... Nezačneme se hádat? Hádali jsme se vlastně někdy pořádně? Ale mám riskovat? Spí tak neskutečně sladce... Rty se mi pomalu našpulily, jak jsem zvažovala obě možnosti, ale nakonec vyhrála ta první. Potichu jsem šla směrem k němu - což bylo naprosto zbytečné, neboť spal neuvěřitelně tvrdě a stále si tiše chrápal do svých snů - a opatrně se posadila k jeho boku. Rozhlédla jsem se po místnosti, jestli tu není něco, čím bych ho mohla pozlobit, a můj pohled, k jeho smůle, padnul na velkou skleněnou vázu plnou suchými klásky obilí tvořící interiérovou dekoraci.
"Ehm... co...," zamumlal stále spící, když jsem mu jediným kláskem kreslila po jeho spící tváři, zakloněné přes opěradlo pohovky do vzduchoprázdna, kolečka, kterými jsem obkreslovala linie, kde mu za několik dnů opět poroste lépe viditelné strniště. Těžce jsem zadržovala smích, když jak nějaký líný kocour jenom svou rukou občas vystřelí proti věci, která ho šimrá pod nosem, a nenechává se dost dobře rozptylovat. "No tak...," mrmlal unaveně a nakonec rozhodně svou dlaní chytnul mou ruku. Uvnitř sebe jsem se neuvěřitelně řehtala, zatímco zvenku jsem skousla horní ret, abych nevyprskla smíchy. "Zlato?," oslovil mě překvapeně, když se jeho oči konečně rozlepily a on se podíval před sebe.
"Dobré ráno, drahý," usmála jsem ze široka a naklonila se svými rty blíž k těm jeho, abych mu věnovala polibek. Kam, že se vytratila má rozzlobenost vůči jeho osobě? Těžko říct, každopádně nejspíš dost daleko odtud, neboť já si celý dlouhý polibek s ním plně užívala...

With love,
TomlinsonLucie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs.Tomlinson Mrs.Tomlinson | Web | 11. září 2015 v 13:57 | Reagovat

ja túto ffku proste milujem.. ale to som ti už niekoľko krát vravela... ale od teba sú proste všetky skvelé :D

2 Lexi Lexi | E-mail | Web | 13. září 2015 v 16:15 | Reagovat

Fakt jsi neviděla tolik videí uspořádaných no teda:-)...Tak to máš pravdu Niall se pafémem nepáral, ale co byl to dobrý nápad. Jen by mě zajímalo jestli tak brečel nad každou sklenkou kterou vyrobili, protože si myslím, že by mu slzy velice brzo došli:D:D...Jinak wau, jsem až překvapená, že sis přečetla celou tu povídku. Děkuji strašně moc jsme enuvěřitelně ráda a vděčná, že jsem to nepřekládala pro nic za nic :-).Tak doufám, že tě potěší zpráva, že další díl už je zveřejněný :-). Jinak vážně moc děkuji za vše:-)
Tuhle povídku úplně miluji, je tak zamilovaná a tak procítěná, přečetla jsme si jí celou na wattpad a četla jsme jí asi 4 dny v kuse od rána do večera než jsem se dostala ke konečnému dílu.Teď už jen čekám na další,doufám, že bdue velmi brzo je to napínavé a velmi zajímavé:-).Píšeš vážně úžasné povídky a Louis je můj oblíbenec,takže s ním povídky naprosto žeru :D

3 Kimmi♡ Kimmi♡ | Web | 17. září 2015 v 12:51 | Reagovat

Ahoj moc se omlouvám, ale tvého komentáře jsem si všimla až dneska! :) Pokud máš ještě zájem, hrozně ráda spřátelím :) Jinak jsem četla tuhle povídku a musím říct, že je opravdu úžasná.. Píšeš moc krásně ♥

4 Nikol Nikol | Web | 21. září 2015 v 13:27 | Reagovat

Jsem rada ze se libi. Kdyz bude dneska cas mozna odpoledne napisu dalsi dil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama